Haile Selassie po svém návratu do Etiopie

Autor: mr3ska <info(at)onelove.cz>, Téma: Haile Selassie I, Vydáno dne: 05. 03. 2013

Dne 5.května 1941 se císař Haile Selassie navrátil do vlasti a v Addis Abebě se rozhodl promluvit k Etiopskému lidu. Předkládáme Vám zde část jeho tehdejšího projevu, v němž se snažil přimět lid, sužovaný po pět let válkou a okupací, aby před sebou viděl zářnou budoucnost. Dále jsou již slova samotného císaře...

Žádná ústa nemohou vyjádřit mou vděčnost milosrdnému Bohu, který mi umožnil, abych se zde v tento den postavil a mohl z tohoto místa pohlédnout nejen na anděly v Nebi, ale také na všechny tvory na Zemi. Především bych rád, abyste pochopili, že toto je den, kterým začíná nová kapitola v historii nové Etiopie. V této nové éře nás všechny čeká mnoho práce.
 
 
Haile Selassie I. přijíždí na přehlídku

 
Pamatujme na strasti, které postihly naší zem, která si po tisíc let zachovávala nezávislost i přes několikero pokusů o její podmanění. Pamatujme na nikoliv první, ale o to agresivnější vpád Italských vojsk na naše území, na statečnost s níž naši synové a bratři bojovali u Adwy za udržení nezávislosti této země. Wuchalská dohoda nebyla zdaleka jedinou příčinou vedoucí k zmíněné bitvě. Byla to jen záminka k tomu, aby se Itálie mohla pokusit ovládnout Etiopii. I přesto, že válka v Evropě změnila mnohé plány, Italové se stále snažili udržet si v Etiopii moc.

Když Itálie napadla Etiopii a ačkoliv jsme věděli, že její vojsko je podstatně lépe vyzbrojeno než naši muži, nenechali jsme to jen tak. Bylo naší povinností bránit se nepříteli napadajícímu naši suverenitu. Nepříteli, kterému šlo jen o využití našich přírodních zdrojů. Nepřítel se neštítil použít těch nejodpornějších metod vedení války, včetně užití jedovatých plynů k vraždění našich mužů. Zbraně, zakázané mezinárodními úmluvami. Snažil jsem se domoci spravedlnosti a o získámí podpory ze strany u Ligy národů, jelikož jsem se obával toho, že by se toto vše mohlo rozšířit do celého světa. Mnozí se snažili a pracovali na tom, aby ve světě vládl mír a zabránilo se tak rozšíření války a všech těch odporných praktik. Náš přítel, Velká Británie, držela s námi. Zůstal jsem tam a pracoval, byť duchem jsem stále byl se svými krajany, jejichž krev byla často zbytečně a bezohledně prolévána Italskými vojsky. Mnohé kláštery a kostely byly vypáleny, svatí mužové nuceni odejít do cizích zemí a mnozí z Vás trpěli nejen hladem a žízní schovaní v poušti, jeskyních a lesích vlastní země.

Kolik mladých mužů, kněžích a mnichů bylo v průběhu italské okupace zmasakrováno? Jen v Addis Abebě zahynulo během tří dnů několik tisíc lidí. Pod našima nohama v prachu jsou stále patrné stopy krve a zbytky kostí těch, kteří byli zabiti, brutálně umláceni k smrti, ukamenováváni nebo upáleni zaživa i se svými dětmi ve svých domovech. A všichni víme, že se to nedělo jen zde, v Addis Abebě, ale po celé Etiopii.
 
Teď se přes všechno toto utrpení a bezpráví musíme přenést a vykročit k lepší budoucnosti. Před pěti lety vstoupily fašistické síly do Addis Abeby a Mussolini pak oznámil světu něco v tom smyslu, že z naší země "udělal Římskou říši". Věřil, že tato půda zůstane navždy v jeho rukou. Ovšem je to Vaše statečnost, která bude vepsána do historie světa. Dvaapadesát národů světa jeho činy odsoudilo... 


Haile Selassie po návratu do vlasti, 5.května 1941