Viděl jsi co se děje?
kam ten celej svět spěje?
miliony lidí se řítí do záhuby,
a ty jenom tvrdíš že dělaj chyby.

  Co se to stalo s mojí hlavou,
sedím v křesle a světla blikají,
jak šílený hvězdy mihotají,
a skrývají jednu tajnou pravdu.

  Obloha temní
Všechno se zklidní
Slunce se schovává za temnými mraky
Vyprahlá země sténá očekáváním deště

Slunce odchází,
nastává noc,
čas klidu a odpočinku.
Ty spokojeně usínáš,

Proč zas přepadá mě úzkost,
proč nemohu létat,
proč svazuje mě neznámá síla,
snad pomůže mi tvorba mého díla
kudy dát se mám.

Měla jsem sen,
že svátost byla dána všem.
Každý to cítil, když slunce zářilo,
nebo měsíc svítil,
když bylo pod mrakem

Holubílá křídla už zase
přecházejí mlčením
rozmělněné rány po boji.
A než se půdě ten
klamný závoj rozplyne

Proč si lidi hrajou na to co nejsou,
proč nestačí jim to co už jsou.
chodí stále dokola,
než na ně Rasta zavolá.

Připadáš si větší než dřív,
dotýkáš se věků dávno minulých,
vytouženou volnost jakoby na dosah máš,
jsi blíže k bohu - nejen svou vírou,

Obloha zahalená,
skrytá v temné modři,
neznačí nic než déšť,
vláhu zemi kterou kráčíš,

Sedím v metru,
prohlížím obličeje,
rozespalé tváře,
bez citu, bez výrazu,

Ležím na noční louce,
vidím mnoho hvězd,
je jich tolik,
jako množství duší,
které k nim odešly.

Je zvláštní kráčet ve větru
Když nadouvá ti plášť
Vychutnáváš si ten pocit
A najednou odhalíš svou tvář

Když jej vidím,
závidím nu jeho volnost,
přemýšlím též,
co vše shora vidí.

Nemohu najít klíč k srdci svému
Je pro mě ukryt kdesi v šeru
Srdce chce to a pak zas ono
Je nestálé jak moře v bouři,