Rastafari >> Ostatní >> Babylon

Babylon

Vydáno dne 20. 09. 2005 (6508 přečtení)
  Za motiv k napsání tohoto článku vděčím jednomu bratrovi, který se mě na Babylon před časem ptal a pomohl mi tím uvědomit si, že toto, v reggae tak často užívané, slovo nemusí být nutně známé všem, kteří se v této oblasti pohybují, zejména zpočátku. Stejně jako články na různá témata související s reggae a rasta kulturou, bude i tento směsicí faktů, myšlenek a názorů. Je to totiž jedno z těch témat, která si musí řešit každý sám v sobě, přičemž mu názory okolí mohou být vodítkem. Článek vám proto budiž malou pomůckou.

Proč právě Babylon?
   Historický Babylon je zaniklé město, které se nachází na území dnešního Iráku (historicky v Mezopotámii), zhruba 90 km jižně od Bagdádu. Město a stejnojmennou říši založili kolem roku 1894 př. n. l. Amorejci, kočovníci původem ze syrských pouští, a jeho zánik se datuje v r. 1595 př. n. l., kdy bylo vypleněno chetitským králem Muršilišem. Kromě visutých zahrad Semiramidiných, které jsou jedním ze sedmi divů světa, dominoval Babylonu 90 m vysoký zikkurat (chrám). Právě ten je považován za inspiraci biblických příběhů o babylonské věži a zmatení jazyků. Podle legendy pyšní Babyloňané stavěli věž, jejíž výškou se chtěli přiblížit na dosah Bohu, což jej rozlítilo natolik, že způsobil ono zmatení jazyků. Nastal takový zmatek, že stavba věže navždy ustala. Právě chaos vyvolaný lidskou pýchou a neskromností je důvodem, proč rastafariáni nazývají příčiny neshod dnešních lidí Babylonem.

Babylon a rastamani
   Rastové bojují proti Babylonu. Babylonem míní svět, ve kterém se daří lži, korupci, nenávisti, hříchu, kde moc, bohatství a osobní prestiž jsou stavěny nad lásku, čest a hodnotu života. Vypálením Babylonu však nemíní fyzickou likvidaci světa, kterému je nejpodobnější Evropa a zejména USA, nýbrž jeho léčení (Healing Of The Nations). Jako pro mnoho jiných tvrzení i zde můžeme najít doklad v reggae písních, např. text B. Marleyho „Come we go chant down Babylon" (pojďme písní zbořit Babylon). Nejde vlastně o to, zbavit se Babylonu, protože to ani není možné. Babylon je součástí každého z nás, jde tedy jen o to, držet ho na uzdě, plácat ho přes prsty, a to jak každý v sobě, tak v celém světě, aby se šířil co možná nejméně.
   Babylon je slovo, které v textech rastovských písní zaujímá pozici ztělesnění zla, odsouzeníhodného, nebezpečného a nakažlivého, pročež je třeba se mu za každou cenu vyhnout a zpřetrhat s ním veškeré kontakty. Kdo má kontakt s Babylonem, není rasta. Tyto myšlenky však vyznívají velmi extrémně až absurdně a zřejmě žádný reggae hudebník ani jiný rastaman, který užívá bylinu moudrosti uvážlivě, si tyto fráze nevykládá tak doslovně, jak znějí. Jsou to pouhé fráze, které bez patřičného výkladu mohou sloužit opačně než bylo zamýšleno. Je to tak se vším: fráze musí být co nejstručnější, aby ji lidé měli možnost vyslechnout celou, ale musí k ní existovat rozsáhlejší výklad, který ji těm, kteří byli myšlenkou zaujati, uvede na pravou míru a zbaví extremismu (např. používání jednotlivých citací zbavených kontextu a výkladu je většinou typické pro působení nejrůznějších fanatických sekt). Pokud si uvědomíme, že úplně stejně je třeba pracovat s výkladem pojmu „Babylon", budou nám texty rasta písní dávat hlubší smysl, než při pouhém doslovném překladu.

„Boj" proti Babylonu
   Ty uvozovky jsou na místě, protože rozhodně zde rozhodně není míněn agresívní boj, ten, jehož produktem jsou škody na životech a majetku. Existuje mnoho forem boje bez obětí. Jde zkrátka o to, jít příkladem a nenechat si své poznání pro sebe. Pokud vás třeba pálí, jak ve jménu globalizace kolonizují nadnárodní společnosti chudé země, je dobré říci lidem kolem sebe něco o tom, jaký dopad má taková činnost na obyvatelstvo a přírodu těchto zemí. Dobře informovaný, upřímně žijící člověk pak těžko ještě někdy navštíví např. tolik propíranou „zlatou prdel" (McDonalds), protože ví, že tím nepřímo podpoří globální problémy, které nemají s úctou k přírodě a bližnímu nic společného. Je však nutné dělat vše s noblesou, jakkoliv to zní naškrobeně, protože lidé jsou většinou zvyklí naslouchat a důvěřovat tomu, co v nich nevzbuzuje strach. Člověka s černým šátkem přes obličej a kamenem v ruce, který neváží, jaké výrazy používá do televizní kamery, nikdo poslouchat nebude, protože se před ním lidé prostě necítí bezpečně. Je to odvěký strach z neznámého. Navíc média ve službách Babylonu ráda pustí v televizi právě takovéto záběry, aby různé, politicky nepohodlné, aktivity zdiskreditovala. Lidé totiž mohou být v ulicích kvůli sebeušlechtilejší myšlence, ale vždy se tam vyskytnou takoví, kteří se tam jdou jen vybít. A právě tací jsou nejžádanějším cílem zpravodajských kamer. Díky takovému zpravodajství pak spoustě lidí při vyslovení pojmu např. „ekologický aktivista" běhá mráz po zádech. Lidé se naprosto přirozeně odvracejí od čehokoliv, z čeho cítí nějaké ohrožení.
   Nezřídka se stává, že se lidé Babylonu brání do té míry, že odmítají (nebo se spíše snaží odmítat) veškerou civilizaci a její vymoženosti, vysmívají se těm, kteří tak nečiní, a v krajních případech plánují, jak zmizí někde v lese. Často tak činí pouze verbální formou, realita může být dost odlišná. Nu, proč ne, ponasnažím se jen vysvětlit, proč toto jednání považuji za zbytečné, a často dokonce za škodlivé. Tímto stadiem jsem si totiž do určité míry prošel také. Před lety jsem se trápil s tím, že se mi nedaří zcela se zbavit způsobu života, který Babylon utváří a díky němuž se Babylon rozmáhá a vtahuje lidstvo do svého soukolí. Po nějaké době jsem však dospěl k jednomu zásadnímu zlomovému závěru: Babylon netvoří instituce, úřady, orgány státní moci, obchodní řetězce apod., nýbrž myšlenky, které se pomocí těchto institucí realizují. Kamenem je tudíž třeba házet po lidské zlovůli, nikoliv po oknech budov.
   Z některých mých dřívějších příspěvků jste si možná všimli, že se zajímám o problematiku boje proti chudobě v Africe. K tomuto zájmu mě přivedlo právě reggae, což mohu prohlásit zcela bez nadsázky. Zde se nabízí skvělá možnost, jak se postavit Babylonu, a to jak vlastním činem, tak právě efektem, který vyvolá váš příklad na vaše okolí. Pokud se naskytne třeba možnost přispět na nějakou humanitární akci, má smysl dát i minimální částku nebo věc. Je jasné, že středoškolák sotva může dát víc než desetikorunu, která má sice hmotnou hodnotu deseti korun, avšak svým charakterem je tato hodnota nevyčíslitelná, protože on tím dal příklad ostatním. O to jde, lidi v okolí inspiruje vaše chování, přestože se vám nejprve smějí nebo nadávají. Avšak spousta z nich si dříve nebo později uvědomí, že podobné činy jim mohou přinášet velké duševní uspokojení. Právě toto jsou ona malá vítězství nad Babylonem. Obyčejní lidé nejsou Babylon, jsou jen jeho otroky, ketrým je třeba ukazovat, jak se mají osvobozovat, přestože si zpočátku myslí, že to nechtějí udělat. I já jsem stále otrokem Babylonu, avšak bylo mi ukázáno, že se lze osvobozovat, proto cítím nutnost se o tuto zkušenost dělit.
   Jsou lidé, pro které boj s Babylonem znamená právě odchod z civilizace (je-li to vůbec možné) a zřeknutí se veškerého kontaktu s ní. Avšak i jamajská hudební a náboženská scéna nám napovídá, že to není zdaleka jediný správný způsob, jak Babylonu čelit, pokud lze odchod do lesů vůbec považovat za boj proti Babylonu. Chce-li člověk s Babylonem zápasit a držet ho na uzdě, musí s ním právě zůstat v kontaktu, útěkem umožňuje Babylonu zvýšit převahu. Nelze však říci, že jeden to dělá dobře a druhý ne, protože především každý jedná podle svého svědomí a svobodné vůle a každý tedy musí dělat to, co právě jemu „sedí".

Opouštíme Babylon, odcházíme do země otců...
   ... část textu ze známého songu „Exodus", která mluví docela jasně: „Nechceme již déle setrvávat v tomto Babylonu, proto odcházíme zpět do Afriky". Píseň „Exodus" není výjimkou, myšlenka návratu potomků otroků do Afriky pochází od Marcuse Garveyho a objevuje se v desítkách písní všech představitelů reggae. Vyvstává ale otázka: proč tito hudebníci, když by si to jistě mohli dovolit, už dávno v Africe nežijí? Je to zřejmě proto, že se na Jamajce narodili, mají tam přátele, vzpomínky, své životní dílo aj., ale přesto je návrat do Afriky jedním z hlavních témat reggae písní. Mou žízeň po odpovědi uspokojil následující výklad:
   Máme v zásadě dva pojmy „Afrika" a „Babylon" - rastamani chtějí odejít z Babylonu do Afriky. Také chtějí z chudoby, rasové a sociální nespravedlnosti a celkového útlaku (rozuměj všech trpících) přejít do stavu, kde by jejich život byl více o žití než o živoření. Proto si myslím, že lze "Afriku" vnímat spíše jako okolnosti, které dělají život více o žití než o živoření a "Babylon" jako opak. V tomto kontextu lze tedy mystickému návratu do Afriky rozumět jako snaze zlepšit podmínky pro svůj život tak, aby byl více o žití než o živoření.
   Ať jsem v předchozích odstavcích napsal co jsem napsal, výklad pojmu Babylon bude vždy silně individuální záležitostí. Každý má k různým věcem trochu jiný přístup, vnímá věci po svém, a tedy i Babylon pro něj bude znamenat něco trochu jiného. Chtěl jsem tímto předložit k vaší úvaze některé zkušenosti s Babylonem, které mám já, a o kterých jsem slyšel od řady jiných lidí. Snad vám článek bude v bádání užitečným pomocníkem.

  Související články:


[Aktuální známka: 1,30 / Hodnoceno: 20x ]



Autor: Jahtecky | Vytisknout článek



Vyhledávání na webu

rozšířené hledání
 

  Čtenáři


Jméno:

Heslo:




Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Podporujeme




Náhodný odkaz
na partnera