Etiopská role v Evropské politice vyplynula z Francouzského a Britského vlivu v této oblasti. Etiopie byla jednou z mála oblastí, které se nestaly Evropskými koloniemi. Nicméně Italové, jakožto nováčci na poli kolonialismu to chtěli změnit. I přes jisté náznaky ústavní struktury byla Itálie v rukou krále, který jmenoval senátory stejně jako většinu ministrů a určoval směr, kterým se bude ubírat zahraniční politika.


   Ovládal i poměrně silnou armádu a námořnictvo, jejichž muži byli stále připraveni k boji. Italové tak měli snahu získat některá území na Africkém pobřeží hlavně kvůli zajištění a upevnění svých obchodních tras.

   Johannis pomáhal Britům v jejich válce v Súdánu. Napadl několik italských jednotek a většinou vyhrál. Poražen však byl u Saati. Nicméně další den Italům porážku vrátil když zničil posádku pěti set vojáků v Dogali. V roce 1889 pak zemřel na následky několika zranění, jež utržil v několika bojích po boku Britů a na trůn nastoupil Menelik II.

   Menelik se narodil roku 1844 jako Sahle Miriam a často bývá považován za zakladatele Etiopie tak jak ji známe dnes. Vládcem regionu Shewa se stal ve svých jedenadvaceti letech a byl jím až do roku 1889 kdy se stal císařem. Zajímal se o moderní technologie a tak se jako císař snažil zmodernizovat ve své zemi co jen šlo.

   Roku 1889 podepsal Menelik II. s Italy dohodnu známou jako Treaty of Wuchale (italsky Trattato di Uccialli). Wuchale proto, že byla podepsána ve městě Wuchale v Etiopii a to 2.května. Do této dohody však Italové vložili klauzuli pouze v Italštině a díky ní pak vzniklo mezi Etiopií a Itálií mnoho rozbrojů. Díky této klauzuli získala Itálie kontrolu nad územím Eritrey. Zdá se to neuvěřitelné, že by se v dějinách diplomacie mohlo něco takového stát, nicméně stalo se.

   Menelik pak musel sjednotit svůj lid, pokud chtěl úspěšně zastavit Italskou hrozbu. Byl to postupný proces zahrnující jak technologickou modernizaci země, tak i mezinárodní politiku. Menelik tak postupně vybudoval armádu čítající zhruba sto tisíc mužů. A dne 2.března 1896 pak tuto armádu osobně vedl do boje s Italskými a Eritrejskými jednotkami a tyto jednotky porazil (nutno dodat že pouhá třetina z těchto vojáků byli Italští vojáci).

   Byla to první Africká výhra nad silami Evropských mocností v moderní historii. Itálie a její armáda byly zostuzeny. Etiopská suverenita tak nebyla nadále zpochybňována. Italská vojska byla považována za nekompetentní a neschopná a ve válečných konfliktech byli podle všech schopni dosahovat vítězství pouze za pomoci spojenců, pokud vůbec. Oproti tomu Etiopané byli od nynějška považováni za vznešené válečníky.

   Menelik pak pokračoval v modernizaci své země, což znamenalo mnoho práce. Zavedení elektřiny, telefonu, vybudování železnice, škol, nemocnic a zpevněných cest bylo jen několik z jeho úspěchů. Etiopie se dokonce chlubila, jako jedna z mála zemí, absolutní náboženskou svobodou. Bohužel však nezrušil otroctví, což na jeho snahy vrhalo trochu stín.

   Když Menelik roku 1913 zemřel, pokračoval v jeho snahách jeho vnuk Iyasu. Vládl však jen krátce. Za pomoci Korunní Rady byl roku 1916 svržen.

   Rok nato byla císařovnou korunována Menelikova dcera Zawditu s malým Tafari Makonnenem jakožto dědicem. Tafari byl synem Makonnena, bratrance a poradce pozdějšího císaře. Tafari Makonnen, narozený v Ejarsa Goro nedaleko Hararu v roce 1892, měl značný vliv na soudním dvoře. V roce 1928 se stal vládcem regionu Shewa. Po smrti císařovny Zawditu roku 1930 byl zvolen Korunní Radou za nového císaře a vstoupil na trůn jako Haile Selassie I. Jeho jméno v překladu znamenalo "Síla svaté trojice".

   Stejně jako Menelik, byl Selassie znám jako reformátor a modernizátor. Snažil se přiblížit  i Evropskému stylu vlády, spolu se zaváděním různých sociálních programů a snahou zcela sjednotit různorodé menšiny Etiopie. Nakonec bylo i v Etiopii zrušeno otroctví.