Zajímavé akce >> Fotoreport - Uprising 2013 - díl 1

Fotoreport - Uprising 2013 - díl 1

Vydáno dne 13. 09. 2013 (4475 přečtení)
Tak jako v loňském roce, i letos jsem se vypravil do Bratislavy na festival Uprising. Hlavním lákadlem v programu festivalu a zároveň možností splnit si jeden hudební sen pro mě samotného byly legendy roots reggae Israel Vibration. Mnohé další ze zpěváků a kapel festivalového line-upu jsem totiž měl možnost vidět již dříve na jiných akcích a festivalech...


Uprising 2013 - Mungos Hi-Fi

Na Zlaté Piesky jsme dojeli v plně osazeném Transporteru ve čtvrtek po obědě. Část z nás se odebrala do stanového městečka a část do autokempu. Stanové městečko v kempu u jezera je vybaveno kromě sprch a toalet také kuchyňkou (velké plus). Zajímalo mne, jak bude vybaven autokemp. Sice tu nebyla kuchyňka (nebo jsem na ní nenarazil?!?), ale sprchy a toalety ano. Oproti loňskému roku, kdy s auty byť obytnými do kempu nebylo možno  zajet byl tedy autokemp se vším potřebným pro mnoho z nás také velkým plus.

Další pozitivní věcí, na kterých je vidět, že se organizátoři "učí" z předešlých ročníků a snaží se vše dělat lépe byla možnost vyměnit si lístky za festivalové pásky již v průběhu čtvrtečního odpoledne. Vzhledem k tomu, že lidé na místo přijíždějí i o několik dnů dříve, mnozí tuto možnost uvítali. Fronty u pokladen tak nebyly v pátek, tedy v den zahájení festivalu takové jako v loňském roce.

Po minulém ročníku jsem si říkal, že už mě asi nic nepřekvapí. Opak byl pravdou. Program byl oproti loňskému roku ještě nabitější a jednoduše jsem už neměl šanci stihnout vše, co jsem chtěl snad ani kdybych se rozkrájel (vloni to ještě šlo). 

Z úvodních vystoupení jsem si stihl poslechnout bubenické uskupení Batatimba, svým repertoárem připomínající české TamTam Orchestra. Poté jsem se vydal hledat nějaký ten stánek, kde bych si mohl pořídit nějaké to "elpíčko". Marně. Zřejmě jediná věc, která mi na Uprisingu stále chybí je právě možnost zakoupit si nějaké desky. Na festivalu takové velikosti, kam se sjíždí spousta milovníků reggae nejen ze Slovenska a Čech bych určitě nebyl jediný, kdo by jej ocenil.

Jelikož jsem celý víkend musel podřídit heslu "není čas ztrácet čas", přidal jsem do kroku a vrátil se k hlavní stagi, abych zaslechl alespoň konec vystoupení slovenských Medial Banana po nichž byl v programu Macka B s Mad Professorem. Těšil jsem se, že by Mad Professor (Ariwa) mohl tak jako v Praze, dát alespoň krátký dub set. Na to však nedošlo. Ale večer teprve začínal...

Dalším jménem na programu byl Protoje a jeho The Indiggnation. Sem tam si od něj sice pustím nějaký ten song, ale neměl jsem nějaká velká očekávání. Byl jsem však mile překvapen. Jediné co mi chybělo byla větší snaha o zapojení publika tak jak ji znám od mnoha reggae veteránů případně od Capletona, jehož vystoupení následovalo. 

To, že Capletonova fotka nebude "zadarmo" jsem tušil už podle záznamů jeho koncertů. No, nebyla. Jeho vystoupení, během kterého pobíhal z jedné strany podia na druhou a co chvíli se snažil zapojit publikum opravdu stálo zato. Žádnou jeho skladbu jsem si sám od sebe nikdy nepustil, ale propásnout tohle vystoupení by mě asi hodně mrzelo i když jsem díky němu propásl Channel One sound na Mungo's stagi. Člověk na více místech najednou být nemůže, nedá se nic dělat (ale bylo by to fajn :) ). 

Pauzu před dalším vystupujícím (byl jím Ky-Mani Marley) jsem strávil s přáteli občerstvením a nějak nám unikl jeho začátek. Zatímco ostatní spěchali na jeho show, já se rozmýšlel zdali vůbec jít. Viděl jsem jej před nedávnem v Praze a nějak mě nenadchl. Přemýšlel jsem, proč vlastně byl právě on vybrán za hlavní osobnost festivalu. Můj názor je ten, že hlavním důvodem bylo známé jméno. Věřím, že být na plakátu velkými písmeny ISRAEL VIBRATION, tolik lidí by na festival nedorazilo, jelikož mnoho lidí se dnes o počátky reggae a lidi, kteří jej pomáhali "vytvářet" nezajímá. Zapřemýšlel jsem si nad tímto tématem a nakonec se rozhodl, že dám synovi Boba Marleyho ještě šanci ukázat se na velkém pódiu. Nakonec jsem si, po pořízení několika fotek, musel přiznat, že překvapení se nekoná. Jediným překvapením nejen pro mou maličkost však byla skladba "Rasta Love" kterou lidem zazpíval Ky-Mani společně s Protojem tak, jak to mnozí znají z klipu k téhle skladbě.

Vzhledem k přicházející únavě jsem se rozhodl ještě si zajít poslechnout Rockyho Leona v Cirkusu. Nestalo se. Když se po dlouhých měsících potkáte s přáteli, máte si co říci. Nakonec jsem tedy zmeškal jak Rockyho tak i Bennyho Page. I tak pro mě večer prvního dne končil velice příjemně.

"Sobota, konečně jsem se dočkal." To byla první myšlenka sobotního rána. Proč? Již v úvodu jsem, myslím jasně uvedl kvůli komu jsem se vlastně rozhodl na festival vyrazit... Po ránu jsem si potřeboval lehce provětrat hlavu a tak jsem si dal zhruba šestikilometrovou procházku během níž jsem zvládl i snídani. Drobet jsem to protáhl a do areálu festivalu jsem dorazil až zhruba v polovině vystoupení Firesona s MessenJahem, Mr.Rollem a dalšími. Po českém reggae a dancehallu následovalo trochu toho bulharského reggae v podání kapelky Roots Rocket, letošních vítězů soutěže European Reggae Contest. Stejně jako vloni na Irie FM, i na vystoupení Roots Rocket jsem byl velice zvědavý. A rozhodně jsem nelitoval. Má-li člověk možnost seznámit se s něčím novým, neměl by ji nechat být...

Vystoupení Amo & band stejně jako promítání filmu Man Free na Cinemě jsem vynechal a pln očekávání vyplnil čas chvilkou odpočinku před vystoupením roots reggae legend Israel Vibration a kapely Roots Radics. Jednou je vynechat stačilo. Takovou hloupost už nikdy neudělám... Možnost vidět naživo ty, kteří pomáhali "utvářet" reggae jako takové, které mě za posledních 14 let velice silně ovlivnilo, se prostě nenaskytne zase tak často. Tihle pánové mají na kontě něco přes dvacet alb plus tři živé záznamy; prvním v roce 1978 album The Same Song a prozatím posledním je Reggae Knights z roku 2010. Vystoupení jsem si užíval přímo pod podiem, takříkajít "legendám na dosah" a velice mne překvapilo a zároveň potěšilo, že jsem tentokrát nebyl jedním z mála, kdo zná texty právě hraných skladeb. Hlasů z publika, které si zpívaly texty skladeb bylo požehnaně. Evidentně je místní publikum v tomto směru taktéž o něco vzdělanější než naše české.

Po vystoupení jsem měl tu možnost zajít členům osobně poděkovat za jejich hudbu, nechat si podepsat plakát a vyfotit se s nimi. Díky organizátorům Uprisingu tak mám zážitek na celý život. Ještě jednou díky Vám Sveťo, Rasťo a vůbec všem co se na tomhle podílí.

No, ale nebyl bych to já, kdybych trochu svého času nevěnoval vzdělání. Po vystoupení Israel Vibration jsem se odebral do Cinemy, kde o chvilku později začínala přednáška Empress Menen Foundation jíž vedla zakladatelka organizace Askalle Selassie; mimochodem velice příjemná a ochotná žena. Samozřejmě jsem nestihl vystoupení kapely Mellow Mood na něž jsem byl také zvědavý. Co naplat, snad jindy...

Někteří lidé kritizovali místní ochranku z toho či onoho důvodu (ano, narážím i na onen článek ohledně sundávání pásky z ruky atd.). Osobně musím říci, že bych byl rád, aby lidé tohoto typu a povahy "střežili" i české akce. U nás jsem se prozatím vyjma pár jedinců vždy setkal jen s lidmi, kteří si na lidech honili svoje ego. Jinak to pojmenovat asi nedokáži. Na Zlatých Pieskoch však již třetí rok jen s fajn lidmi, kteří vtipkovali a s kterými jsem si bez problémů i popovídal. To vidím jako takové závěrečné plus téhle akce.



text a foto mr3ska




Další fotografie najdete zde: Fotoreport - Uprising 2013 - díl 2






Vyhledávání na webu

rozšířené hledání
 

  Čtenáři


Jméno:

Heslo:




Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Podporujeme




Náhodný odkaz
na partnera