Rastafari >> Ostatní >> Kriticky o Haile Selassiem

Kriticky o Haile Selassiem

Vydáno dne 14. 12. 2009 (4567 přečtení)
   Kritický pohled na vládu Etiopského Císaře Haile Selassieho, mnohými považovaného za pokrokového, a některými za ztělesnění Boha!


Haile Selassie I   Etiopský Císař Haile Selassie I (úplný titul "Jeho Císařské Veličenstvo Haile Selassie I, Výtězný Lev z Kmene Judova, Král Králů a Zvolený Bůh“) byl všeobecně zmiňován jako laskavý mecenáš, alespoň doposud o tom svědčila převážná většina důkazů.

   Ve své zemi provedl mnoho reforem a Rastafariáni věří že je vtělením Boha – jak prorokoval Marcus Garvey – ale čím jsou tyto domněnky podloženy?
 
   Jestli považujeme za důkaz Italskou fašistickou invazi do Etiopie, uvidíme Selassieho jak prchá do Británie s následnouo snahou o získání podpory pro svou zemi. Garvey poukazoval na to, že "Utekl ze země do Anglie, opustil svůj lid, jež měl být zmasakrován Italy“ (Marcus Garvey, selhání Haile Selassieho jako Císaře, časopis Black Man – Londýn, březen/duben 1937). Zůstal v Lázních po dobu války, ale po návratu na trůn se stal paranoikem co se týká partyzánů kteří zůstali a bojovali s Italy. Bál se jejich statečnosti a preferoval patolízalství. Proto byli postupně odstraněni z autoritářských pozic a nahradil je těmi, kteří spolupracovali s Italy. Dobře totiž věděl, že je tak udrží v poslušnosti a budou vstřícní různým metodám. Selassie měl ve zvyku ovládat své hodnostáře. Jeho metody, kterými dosahoval uplatňování moci zahrnovalo i určité "přikrmování" atmosféry nedůvěry a korupce, kde se budou vládní úředníci udávat navzájem ve stále rivalitě a snaze o moc. Každý se chtěl zviditelnit a být podporován Císařem, peněžní odměny mohly být závratné.

   Etiopie měla mnoho společného s jinou kapitalistickou společností. Například, hladovějící rolníci se dokonce cítili privilegovaní setkat se osobně s bohatou osobou. Pro dosažení tohoto cíle Selassie házel chudým "drobky" a podplácel bohaté. Příkladem toho by mohl být jeho zvyk házet drobné chudým při každoročních oslavách svých narozenin.

   Proto je pro Habešské černochy a černochy celého světa přípustnější nechápat osvobození a jakousi "vzpruhu" země jako dílo Haile Selassieho, protože je jimi při nejmenším považován za otrokáře. Černoši západního světa jejichž předci trpěli po tři sta let terorem otroctví by měli být schopni ocenit co znamená volnost. Jistě nemohou a nebudou ospravedlňovat žádný systém, jež svazuje jejich bratry v otroctví, zatímco se oni jinde na světě těší z výhod svobody. Afričané žijící svobodně si také jistě uvědomovali pozici otroků v Habeši. Jakým právem mohl držet Císař otroky v době, kdy všechny demokratické země světa žily svobodně a lidé zde měli právo žít, vyvíjet se, cestovat a vůbec těšit se ze všech výhod lidské svobody [?] (Garvey, 1937)

   Selassie musel mít nad vším absolutní kontrolu, trestajíc ty, kdo mu podkopávali autoritu. Jako příklad bychom mohli uvést Prince Imru a Tekeleho Wolda Hawariata. Princ Imru věnoval některá svá území rolníkům bez Císařova svolení a následkem toho byl vyhoštěn z Etiopie na dvacet let pro "neloajálnost". Tekele Wolda Hawariat, oslavovaný válečný hrdina, odmítal úplatky a zvláštní privilegia, proto byl uvězněn a následně popraven setnutím hlavy. Pokud nad někým nemohl Selassie získat kontrolu, jednoduše se ho zbavil.


Progresivní


   Selassie působil dojmem reformátora a rád ukazoval směrem na Západ.  Byl jednou z osobností snažících se o pokrok ve své zemi.

   Mnozí mladí byli vysláni do ciziny, aby se zde vyučili. Když se však z cizích zemí vrátili domů, Selassie se svým "megalomanstvím" a nenasytností považoval toto vzdělání za nedostačující pro uvedení reforem v zemi. Nicméně, jak jsme řekli, Selassie je mnohými připomínán jako velký reformátor. Spíše než o reformy se však Selassie zajímal o "vývojové trendy". Asi i díky tomu získával pomoc vyspělejších zemí. Díky tomuto zájmu vyrostly v zemi nemocnice, mosty, továrny a podobně. Byly postaveny ve jménu Císaře. Ale jak tak do Etiopie proudily peníze, byly z nich nemalé částky Selassiem zneužity a stamiliony dolarů našly svojí cestu do jeho osobních účtů. Západ však Selassiemu stále ustupoval a pomáhal mu. Nejspíše proto, že považovali Etiopii za jakousi Africkou "protikomunistickou" baštu. V šedesátých letech, kdy Selassie začal postupně ztrácet svůj vliv a sílu, následoval pokus o převrat. Selassie pak považoval za nezbytné podplácet armádní důstojníky a šéfy Policie nemalými obnosy a upevnit tak svou moc a postavení.

   A jak to dopadlo? V zemi s třiceti miliony farmáři a sto tisíci policisty a vojenským personálem bylo pouhé jedno procento státního rozpočtu přiděleno právě farmářům a čtyřicet procent z něj připadlo armádě a policii.


Nákladné hostiny

   Selassie sám korumpoval mocné v Etiopii. Udržoval tak v podstatě zpátečnický systém ve kterém miliony jeho poddaných žily v ponížení a chudobě. Nutno dodat, že se tento systém dařilo udržet při životě i díky nízké vzdělanosti Etiopanů.

   Nikde na světě nebyla propast mezi bohatými a chudými tak hluboká. V roce 1973 navštívil severní Etiopii Jonathan Dimbleby a natočil film který v podstatě znamenal konec pro Selassieho. Film poprvé ukázal, jak místní lidé hladovíi přes všechny peníze, které šly do Etiopie na rozvoj země. V paláci se zdálo, že nádhera a bohatství neznají hranic. To co film ukázal, onen kontrast života prostých lidí a života u dvora, naprosto šokovalo svět. Vypasená prasata určená na stoly nákladných pohoštění v paláci versus lidé jako chodící kostry. Mocným v Etiopii se náramně hodilo, že lidé hladoví. Těžko se tak mohli bouřit.

   I přesto že byla v Etiopii hojnost obilí, lidé hladověli. Velkostatkáři vzali rolníkům výnosy z jejich polí, ceny obilí zdvojnásobili a začínající farmáři si ho nemohli dovolit koupit.

   Jak lidé dál umírali, bylo západním novinářům zakázán vstup do severní Etiopie. Selassie se snažil zdůraznit v tisku své snahy o rozvoj země. Utrpení Etiopanů však nemohlo být před zraky okolí skryto navždy. Pro Císaře to znamenalo stále větší problémy a tak začala policie zabíjet hladovějící.

Haile Selassie I   Ironií je, že Selassie chtěl na svět zapůsobit jako přívětivá, snášenlivá a laskavá duše. Nicméně ti, kteří chtěli v Etiopii tento obraz jakkoliv znevažovat či pošpinit, byli obvykle popraveni. Selassieho zastánci mohou argumentovat, že to jeho poskoci mohli za zvěrstva a korupci a císaři se nedostávalo informací o situaci v zemi. Z pohledu fakt se však ukazuje, že to nebylo možné. Selassie věděl co dělá, když cpal peníze poddaných pod svojí matraci a nabádal ostatní aby dělali to samé. Polský novinář Ryszard Kapuscinski napsal o Selassiem: "Císař si nahromadil velké bohatství. Čím byl starší, jeho nenasytnost rostla, jeho politovánihodná chamtivost… on a jeho lidé vzali miliony ze státního pokladu a za sebou zanechali hřbitovy plné lidí, kteří umřeli hlady, hřbitovy viditelné z oken královského paláce" (Císař (1984), Picador č.160).

   Když shlédneme fakta jež napsala sama historie, Haile Selassie z nich vyjde jako ohromný zbabělec, který utekl ze země aby si zachránil kůži a zanechal miliony svých krajanů prodírat se hroznou válkou, kterou na ně přinesl kvůli politické neznalosti a rasové neloajálnosti. (Garvey, 1937)

   Haile Selassie nebyl Bůh nebo velkolepý reformátor; ale necitelný, hrabavý, zlodějský samovládce, který by měl být připomínán jako vražedná pijavice již byl.


Článek editován Anarchistickou Federací


Dovětek od PJH

   Kapuscinskeho knihy o Selassieho dvoře znám - znám i knihy jiných reportérů, kteří se na dvůr do Addis Abbeby vypravili. Dokonce je zajímavé, že z jakýchsi pomyslných "výsledků" jejich prací, budeme-li to takto nazývat - vychází absolutní shoda v mnoha věcech a to i přes jaksi politicky tendenční zadání, která měla z jejich budoucích knih pro čtenáře daných zemí vyznít.

   Mám tím na mysli, že ve většině publikací se na těchto tebou zmiňovaných faktech shodují novináři, vyslaní do tehdejší Etiopie, jak ze socialistických zemí, tak z kapitalistických států... Víš, já osobně (a to se považuji za rastamana, nebo jinak řečeno - jsem-li kýmkoli tázán, jaké náboženství vyznávám nebo je mi nejbližší - mojí odpovědí je jednoznačně STÁLÁ inklinace k Rastafariánství), si přesto nedělám iluze o Selassieho životě. Přesto (nebo právě proto!), je celá situace kolem Rastafiánství/ismu, dost složitá a já Vám hned v zápětí vysvětlím(a to jen několika málo příklady!), proč!

   Již předchůdce Haile Selassieho - císař Menelik II, udělal řadu chyb ve smyslu nenávratnosti(či jejich pozdějšího odčinění). Abych vysvětlil, na co narážím. Etiopie (tehdejší Habeš), nebyla hospodářsky a ekonomicky na konci 19. století, zdaleka tak zruinovaná, jak bylo Evropanům, řadou cestovatelů popisováno. Na druhou stranu - jakákoliv snaha o sebemenší reformu, ať již sociální, politickou, či hospodářskou - nepřipadala v této době absolutně v úvahu! Menelik totiž, ačkoliv císař - vládl politikou spíše jakéhosi všenárodního (všekmenového - asi 57 etnických kmenů, jen na území Habeše v roce 1907) náčelníka a svým způsobem (ovšem dost pravděpodobně i nutným!), to bylo vládnutí bez skrupulí jednoznačně despotické! Najednou přijde rok 1930 a na trůn je dosazen mladičký Haile Selassie (bylo mu v době korunovace 38 let!), od kterého celá zem, ale i celý svět čeká proreformní politiku... Do toho fašistické plány Mussoliniho, který v roce 1933 Habeš obsazuje s podotýkám asi se 7600 vojáky(!), což je samo o sobě, vzhledem k počtu Habešanů velmi komické, ale ... Selassie, opravdu odešel do exilu do Británie, ovšem, ještě než tak učinil - měl asi šestihodinový projev na půdě OSN, kde zazněla i jeho - dnes již legendární předpověď..." Dnes se to týká nás a zítra jste na řadě Vy...", s tím, že se mu většina delegátů vysmála. O 10 let později jim už tak do smíchu asi nebylo. Ostatně i Hitler sám říkal ... " Nemyslím si, že ti, kteří se tenkrát mým slovům smáli, se ještě dnes smějí.."!.

   Byl to až bizarně komický politický patos a paradox!!! Po návratu a konci 2. světové války (tedy pro Etiopii o 3 roky dříve, než-li pro zbytek světa), udělal Selassie to, co udělal na druhé straně zeměkoule generalissimus Stalin a to sice, že se zbavil všech válečných hrdinů, které (leckdy poprávu-leckdy omylem), považoval za potenciální strůjce státního převratu. To, že sám Král Králů přežil, snad jako jediný panovník na světě ještě více atentátů na jeho osobu, než například Hitler, či později Castro - je jen jedním z možných vysvětlení jeho politické paranoii. Každý, kdo zná, byť jen trochu dějiny Afriky ví, že stačí jen málo a za týden je z politické stabilní situace - kompletně vyměněna celá vláda, včetně majordomů i kuchařek ve vládním paláci...:-).

   Haile Selassie byl člověk minulého století a upřímně řečeno - kolik známe náboženství (či spíše tedy správněji: filozoficko-náboženských hnutí), jejichž BŮH, žil ve 20. století??? Selassie byl nesmírně charismatická osobnost, což dokazovaly zápisky a záznamy všech, kteří s ním přišli do osobního kontaktu. Měl dar kouzla osobnosti a uměl jej bezesporu využívat. Ony mýtické příběhy, kdy jsou popisovány zážitky jeho takřka nadpřirozeného vlivu třeba na zvířata (onen příběh s mambou, která mu byla dána do postele a která se přes něj odplazila bez uštknutí pryč..), jeho hlazení divokých lvů, ke kterým se nesměl nikdo jiný přiblížit, protože by jej rozsápali apod... Jsou historicky zdokumentované (leckdy i fotograficky) příhody... Pak zde máme pozitiva ve smyslu zrušení otroctví (jako první panovník v Africe!), zavedení povinné (byť jen dvouleté školní docházky!), snaha o založení Organizace Sjednocené Afriky a tím pádem vybudování, jakéhosi kontinentálního jednoho Afrického státu (Afrika state), což by byla vynikající strategická myšlenka! Protože Afrika nemá šanci na přežití, pokud nebude sjednocená a to Selassie moc dobře věděl! To byly nepochybně obrovské politicky pozitivní tahy - nazvu-li to terminologií šachisty.

   Ještě rok před smrtí (1974), zorganizoval velkou pozemkovou reformu, která byla jakousi paralelou komunistického plánovaného hospodářství! Nesmíme zapomínat, že Haile Selassie přes všechny své "nešvary", byl nejdéle vládnoucím africkým politikem (1930-1974), což i přes hladomory (1957, 1964, 1972), konflikty s Eritreou atd... , znamenalo určitou politickou stabilitu země. Byť byla držena leckdy svéráznými a ne zrovna vhodnými prostředky... Osobně studuji Selassieho život již 15 let a musím přiznat, že mě na něm stále něco překvapuje.. To, jak byl vnímán v zahraničí - kdy on sám vlastně vytvářel politiku socialisticko-kapitalistickou (zkrátka bral od toho, kdo dával), můžeme vnímat také všelijak a přesto si myslím, že to ze státotvorného hlediska je správný krok.

   Mladý muži, jsem rád, že Tě otázka Rastafariánství/ismu - tolik oslovila, ale k diskuzi byl-li Král králů hoden všech svých výsad a poct a namnoze titulu Boha, je to z mé strany zatím asi vše. Ono totiž ani otázka samotného božství není dodnes uspokojivě i mezi Rastafariány samotnými, řádně vyřešena!), protože pro jedny byl JAHem (Bohem), pro další MOSIAHem (Mojžíšem, poslem božím), pro další jen potomek Krále Šalamouna a královny ze Sáby... Víš, jedno je však jisté.. Když v roce 1966 orodoval za osamostatnění Jamajky (což se také stalo) a přiletěl ještě téhož roku na letiště v Kingstonu, tak se bál vystoupit z letadla, protože celý Kingston byl obležen Rasty z celé Jamajky (a nejen z ní), kteří při jeho vystupování z letadla plakali.... Co dodat? Sám Selassie z toho byl tak zmatený, že zapomněl na protokol císařského dvora a šel se pozdravit nejprve s představenými nejvýznamnější Rasta organizace Twelve Tribes of Israel a až později si podal ruku s tehdejším jamajským ministerským předsedou.

  Související články:


[Aktuální známka: 1,71 / Hodnoceno: 14x ]



Autor: Larwitch | Vytisknout článek



Vyhledávání na webu

rozšířené hledání
 

  Čtenáři


Jméno:

Heslo:




Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Podporujeme




Náhodný odkaz
na partnera