Informační >> O pravděpodobnosti trojbarevného déjá-vu

O pravděpodobnosti trojbarevného déjá-vu

Vydáno dne 16. 10. 2012 (1984 přečtení)
Již mnoho slov bylo napsáno o komercionalizaci Hip Hopu a na toto téma se na sociálních sítích i v komentářích pod videi vedou vášnivé debaty. Mnoho láteřivců si však možná ani nepovšimlo, že hudební kořistníci mezitím nezaháleli, a otevřela se další pomyslná fronta, tentokrát pod rastafariánskou trikolorou, kde se utkávají pozitivní a komerční vibrace.

DJ Kool HercZ hlediska historie má Hip Hopová kultura velmi speciální vztah k jamajské kulturní rodině, jelikož Hip Hopový DJing je díky jamajským přistěhovalcům v Bronxu v New Yorku v čele s DJ Kool Hercem přímým potomkem jamajského toastingu. Také část rastafariánských přesvědčení, kromě jiných zasáhla Hip Hop při jeho vzniku (mnoho na toto téma můžete slyšet a vidět v dokumentu pojmenovaném Dub Echoes). Nicméně dnes nebudeme probírat společné rysy obou kultur, ale zaměříme se na jejich zranitelnost před nahrávacími společnostmi a dalšími faktory, které přispívají k destrukci uvědomění v nich samých. Budeme se přitom soustředit výhradně na české podmínky.

Na rozdíl od Hip Hopu, který díky své exotičnosti v Čechách v 90. letech expandoval mezi široké masy, a vzbudil spoustu mezigeneračních diskuzí o tom že "už hudba není co bývala", "Rasta-kultura" spíše zůstávala v pozadí se svou relativně úzkou základnou fanoušků, stranou od hlavního proudu. Náhlá popularita Hip Hopu však nemohla zůstat bez povšimnutí těm, kteří by rádi na cizí hudbě profitovali. To se projevilo zejména "lovem" nahrávacích společností na potencionálně populární rappery a skupiny, jejichž popularita by se dala dále rozvíjet a převést do měřítka peněz. Někteří Hip Hopoví hudebníci tenkrát přijali zájem nahrávacích společností s nadšením, jelikož neměli zkušennosti s komercí a předpokládali, že "profesionalizace" Hip Hopu bude pro něj samotný prospěšná. Hip Hop se tak nechal chytit do pasti, a také díky oděvním firmám vyrábějícím předražené, údajně "Hip Hopové oblečení" a policejním složkám státu, které se specializovaly na buzerování b-boyů v ulicích centra Prahy, a zavedením přísných trestů pro nelegální writery, s možností odsedět si až osm let nepodmíněně, započal proces jeho znetvoření a likvidace původních hodnot Hip Hoperů.

"Sám jsem se dostal k tomuhle tématu díky nahrávací smlouvě, kterou jsme měli jako kapela Chaozz. S velkou nelibostí jsme byli nuceni se do "komerce" ponořit. V devadesátkách bohužel gramofirmy dělali promo skrz teenagerské časopisy typu Bravo a televizní hitparády. Podle člověka, který se o nás staral a s kterým jsem nedávno mluvil to bylo špatně, ale prostě to nikdo neuměl dělat jinak. Zajímavé je to, že všichni dnes aktivní členové kapely šlapou undergroundovou cestu a Ti, kterým se to strašně nelíbilo /většina kapel a rapperů z té doby/, jak je Chaozz komerční, mají dnes za zádama velké sponzory, dělají reklamu všemu možnému, dokonce i bankám, mají featuringy s komerčníma pophvězdama, skvěle zvládlej marketing a naplno si užívají luxusu, místo toho, aby posluchačům sdělili nějakou myšlenku, nebo snad podpořili hiphopovou kulturu." - DJ Smog (ex-Chaozz)

Vývoj "Rasta-kultury" však nikdy nebyl společnosti tolik na očích, ovšem dá se říci, že v poslední době popularita reggae a ostatních jamajských žánrů v ČR díky různým faktorům stoupá. Nasnadě je tedy otázka kam bude směřovat další vývoj této kultury, když hudební průmysl v ČR ovládají spousty penězuchtivých podnikatelů, majících snahu převádět popularitu do finančního zisku pro ně samotné, a tím kulturu vysát a vyplivnout. Nevěřme tomu že se to nemůže stát a katastrofický scénář se nemůže naplnit.

To, jak přišlo na svět reggae jako takové asi víte, ale co víte z jeho "české" historie? Do doby než přišli Cocoman, MessenJah, Rollandblow, Zagga, Colectiv a s nimi ještě několik kapel. Ti dokázali oslovit širší obecenstvo. Přišli s tím, co tu dlouho chybělo, se zajímavými českými texty. Do té doby tu v podstatě vyjma Švihadla nic moc českého nebylo.

Mnozí si ještě zajisté pamatují na vystoupení bratří Tesaříků a jejich Yo Yo Bandu. Společně s Janou Kratochvílovou a až do jeho smrti i s Alešem Drvotou byli prvními propagátory reggae u nás. To mnoho z nás ještě ani nevědělo o tom slově, reggae. A jak v jednom ze svých starých článků uvedl DJ Kaya, Aleš se svou kapelou Babalet byli prvními kdo pořádali koncerty bez židlí, nad čímž prý mnoho pořadatelů jen kroutilo hlavami. Po Alešově smrti převzal jeho pozici v kapele Martin Tankwey. Dalšími kapelami, které je třeba zmínit jsou Dub-o-Net a i Švihadlo, které společně s Jamajčanem Vincentem narozdíl od mnoha jiných kapel a projektů hraje reggae až do dnešních dnů.

Ano, objevilo se tu také nemnoho více či méně úspěšných a oblíbených kapel, většinou mladých muzikantů. Vzpomenout bychom mohli například kapelu Vokokos, z níž v podstatě vzešel Cocoman a jeho Solid Vibes a spolu s nimi i velké množství opravdu zajímavé muziky domácí produkce. Zřejmě naše scéna pochopila, že je třeba dělat texty jimž lidé rozumí, tedy české, aby se tu posluchači o reggae víc zajímali. V Polsku to pochopili dříve než my a jejich scéna je o něčem jiném oproti té místní...

Bylo by dobré, aby si "Rasta-kultura" vzala z vývoje Hip Hopu v ČR ponaučení, a pro svoje přežití a růst se vyhýbala komerci ve všech jejích podobách (přes značkové oblečení a doplňky, Česko hledá superstar, až po nahrávací společnosti) všemi dostupnými prostředky pro udržení vlastního uvědomění.


Na závěr článku bych chtěl poděkovat lidem, kteří se na tvorbě tohoto článku výrazně podíleli:
 
- DJ Smog
- Mr3ska
 
Amage, Hip-Hop Molotow (www)
 

  Související články:


[Aktuální známka: 1,17 / Hodnoceno: 12x ]



Autor: [redakce] | Vytisknout článek



Vyhledávání na webu

rozšířené hledání
 

  Čtenáři


Jméno:

Heslo:




Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Podporujeme




Náhodný odkaz
na partnera