Rastafari >> Ostatní >> Rastafariánství - jiný úhel pohledu

Rastafariánství - jiný úhel pohledu

Vydáno dne 03. 03. 2014 (2348 přečtení)
Není to tak dávno co jsem byl požádán o pomoc s jednou prací, zaměřenou tematicky na rastafariánství. Ve své podstatě šlo o zodpovězení několika otázek na dané téma. Během zodpovídání dotazníku mne napadlo, že by mohlo být více než zajímavé pohlédnout na něj z poněkud jiného úhlu.


Rozhodl jsem se proto kontaktovat několik lidí, jež se nakonec vydali trochu jiným směrem, zdali by byli ochotni se coby respondenti dané věci zúčastnit. Někteří souhlasili a daný nápad se jim zamlouval, někteří nesouhlasili a pár se k věci nevyjádřilo vůbec (možná jsem na ně již jen neměl správný kontakt). S jejich odpověďmi na totožnou otázku uvedenou níže se můžete seznámit na následujících řádcích.
 
 
POLOŽENÁ OTÁZKA: "Dala Ti něco doba, kdy jsi se zajímal o rastafariánství? Pokud ano, co to bylo?"



respondent 1:
Doba kdy jsem vyznával filozofii rastafariánství mi dala hodně. Když pominu to, že jsem jako hudebník a zakladatel vcelku úspěšné reggae kapely, která díky právě mému přístupu hrála vcelku ortodoxní reggae (což mnohým lidem někdy i vadilo, poněvadž se chtěli jen bavit...) a nalezl jsem díky tomu spousty přátel, tak mi pomohla utříbit si vlastně kam patřím. Zjistil jsem, že patřím do evropské křesťanské civilizace a že sdílení s afričany jejich náboženství mi nemůže jako rodilému evropanovi, který vyrůstal na základech křesťanských hodnot dlouho "vystačit". Nicméně Rasta je také druhem křesťanství, jen s tím rozdílem, že je místo Ježíše Krista více oslavován černošský císař z období 1. a 2.světové války a za vyvolený lid není navzdory Bibli jeruzalémský lid, ale lid rovníkové Afriky. V době, kdy jsem byl opravdu pravověrným příslušníkem rastafariánské komunity a de facto přihlížel jejímu počátku v ČR, jsem (s dnešním odstupem to vidím jasněji) jen hledal cestu k Ježíši Kristu, jako našemu spasiteli a Bohu samému. 
 
Nemohu dodnes zapomenout na spousty až mystických okamžiků strávených s přáteli při ohních a bubnech. Ovšem pravdou je, že jsem také poznal (a to až když jsem opustil tuto cestu), že mnozí z těch kteří hledají cestu k Bohu tímto způsobem, jsou po čase v bodě, kdy je to neposouvá dál. Je to logické, neboť přisvojit si víru černošského obyvatelstva je pro čecha, který netrpí nouzí a nemá kořeny svého rodu v Africe, velmi těžké a v mnohých případech i nemožné.  
 
Rozhodně nelituji, že mám na své lopatce navždy vytetovaného vítězného Lva Judejského, neboť ten je pro křesťanský svět důležitý napříč národnostmi, nelituji energie, kterou jsem věnoval skládání textů a písní, nelituji, protože vím, že Pán si přál abych touto cestou prošel a skrze poznání jiného náhledu na víru a život dospěl až k Němu. To, že to byla zrovna cesta Rastafariánství je pro můj život dodnes obohacující, ale vím, že to byl jen krok k tomu co opravdu můj život naplnilo a to je víra ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého, víra v jednoho Boha, kterého si nepřivlastňuje žádný národ a je pro všechny, víra v Božího syna jako vykupitele. 
 
V srdci mám stále rytmus reggae a vážím si opravdu vnitřně čistých lidí napříč cestami.



respondent 2:
Myslím, že mi rastafariánství dalo hodně. Možná ne úplně tato filozofie / náboženství jako takové, ale cesta, na kterou jsem se díky tomu vydal a lidi, které jsem na té cestě poznal.

Vlastně, dalo by se říct, díky rastafariánství jsem se přestěhoval do Prahy. Byla tam už nějaká skupinka lidí oproti městu z něhož pocházím, kde jsem o nikom nevěděl. Byli tam bratři a sestry. A samozřejmě holka dredatá, do které jsem se zakoukal (to ona byla tím hlavním, proč jsem se stěhoval).
 
Díky tomu, že jsem začal v tuto filozofii věřit, jsem potkal lidi, jak jsem uvedl výše, kteří mě nějakým způsobem formovali nebo mě přiměli nad věcmi přemýšlet jinak.
 
Ono by se toto dalo samozřejmě vztáhnout na vše, co jsem v životě zažil. Jen u tohoto je rozdíl v tom, že doba, kdy jsem se k rastafariánství hlásil, byla v mém životě hodně přelomová a jsem za to opravdu rád, že skrz Boba a to zapovězené a zlé (sarkazmus) hulení jsem se dostal tam, kde jsem teď.



respondent 3:
Dala, mimo několika přátel a známých hlavně to, že jsem skrze slova Haile Selassieho "buďte dobrými křesťany" našel živého Boha, tedy pravou víru, že jsem se na základě rasta sousloví typu "návrat ke kořenům" apod. vydal na cestu poznání duchovní a národní minulosti svých předků. 
 
Zjistil jsem, kdo u nás stál na počátku pravé víry i naší státnosti. Byli to bratři ze Soluně, Cyril a Metoděj, kteří byli na žádost moravského knížete Rostislava povoláni z byzantské Konstantinopole k misii do našich končin, na tehdejší Velkou Moravu. Kázali Evangelium v lásce a v pravdě. Všichni vědí, že nám přinesli písmo (hlaholice, později z ní cyrilice), ale co je důležitější? Frankové, kteří ovládali německé kmeny, z našich předků dělali "křesťany" násilím a dalšími zly, nikdo jim nerozuměl. Proto se kníže obrátil na Byzanc s žádostí o pomoc, věděl totiž o ní, že skýtá útočiště pravověrným křesťanům, že tam jsou i Slované a že si Byzanc nebude dělat nároky na moravská území, jako Frankové, potažmo Němci.

Tito dva věrozvěstové nám přinesli největší dar, Pravoslaví, a od nás se pravá víra Kristova rozšířila i do ostatních slovanských národů a dál, třeba až do Japonska. Mezi rastamany jsem pozoroval mnoho pokrytců a velkých hříšníků, všichni užívali biblické pojmy, ale vlastně nikdo nečetl Bibli. Bylo tam hodně nesrovnalostí a přišlo mi, jakoby nikdo nehledal skutečnou pravdu, ale jen tu svojí...

Bible ale mluví jasně, v Evangeliu podle Marka v osmé kapitole se píše, že Ježíš "Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne."  

Tak jsem zapřel sám sebe i s bludem Rastafariánství, který jsem měl v sobě, beru svůj kříž každý den a následuji toho, který dává Život. Ježíše Krista.



respondent 4:
Ta doba mi dala základ do mého života. Rastafarianství mě naučilo lásce, porozumění, propojení mezi lidmi i toleranci. 
 
Stále čerpám z téhle studnice a myslím, že nikdy se nejde od toho odtrhnout... Je to životní směr a mě to nasměrovalo tou nejlepší cestou a jsem šťastný, že jsem se začal jako mladý o rastafarianství zajímat... 
 
Po té fyzické stránce mě naučilo zdravému životnímu stylu, vegetariánství, jídelníčku bez soli. I když už neprožívám rastafari jako dříve, stále je to pevný základ v mém srdci z kterého čerpám. Přineslo mi to i moje životní motto One love, které mě provází stále každý den.



respondent 5:
Jednou jsem si přečetl výrok českého rastafariána, který v něm vysvětloval uvědomění potkávání božské přítomnosti ve všem kolem nás. Jako stejně naladěné struny jsem s tímto zarezonoval a mezi všemi náboženskými přístupy jsem tak našel skutečně hmatatelnou a pro mne jedinou možnou verzi výskytu a podstaty božího, nebo lépe řečeno živého projevu.
 
Zdravá živá strava, přijímání přirozené existence s holým zadkem, doslova návrat ke kořenům, k hlíně, z čehož jsme živeni, to je bez průtahů normální a jediné lidské.
 
Personifikaci boha, pakliže nějaká byla, jsem bral s nadhledem, každý a všechno je jeho součástí. Jeho, boha, toho, nebo třeba života, existence, síly, energie či jak kdo chceme.
 
Pochopil jsem, že jsme každý individuální a tak jsem nezůstal u jednoho směru, s nímž jsem souzněl, ale který mne nevyjadřoval. A to je kouzlo vývoje.
 


Soukromý dovětek:
Každému, ať už onu cestu opustil či nikoliv, rastafariánství dalo do života minimálně zkušenost, případně nějaký základ na kterém mohl dále stavět. Ani já sám nejsem vyjímkou. V mém životě znamená i nadále opravdu mnoho i přesto, že už nemám dready (a také jsem se za rastu nikdy neoznačoval). Koneckonců, netřeba si nic nalhávat. To, že má někdo dready nutně neznamená, že je rasta a opačně. V jednom dnes už poměrně starém a dá se říci nototicky známém songu se zpívá "don't haffi dread to be rasta". Za každého mluví primárně činy, slova mohou a často znamenají ve skutečnosti něco zcela jiného. 

A co že mi to přineslo? V době, kdy jsem se, dá se říci "plácal od ničeho k ničemu", jsem najednou objevil něco, co mi do života vneslo nějaký řád, pozměnilo mnohé nejen morální hodnoty a jiskřička zapálená jedním roots reggae albem vedla až k dnes už dvanáct let trvajícímu hledání informací, psaní, překládání a spolupráci na mnoha zajímavých věcech a projektech, k nimž bych se pravděpodobně nikdy nedostal. A tím nejpodstatnějším, co jsem získal je poměrně široká skupina přátel a vůbec skvělých lidí. 
 

  Související články:


[Aktuální známka: 1,21 / Hodnoceno: 14x ]



Autor: mr3ska | Vytisknout článek



Vyhledávání na webu

rozšířené hledání
 

  Čtenáři


Jméno:

Heslo:




Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Podporujeme




Náhodný odkaz
na partnera