Rastafari >> Ostatní >> Ziggy Marley o ztracené Bibli

Ziggy Marley o ztracené Bibli

Vydáno dne 19. 01. 2009 (4542 přečtení)
   Co je myšleno tou "ztracenou Biblí"? Jedná se o knihu "The Kebra Nagast". Vzhledem k tomu, že tyto knihy jsou tři a sice "Lost Bible of rastafarian wisdom nad faith from Ethiopia and Jamaica", "The Glory of Kings - The True Ark of the Covenant" a "The Queen of Sheba and Her Only Son Meneylek" rád bych upřesnil, že se v tomto případě jedná o první z výše uvedených knih. K poslednímu anglickému vydání této knihy totiž napsal Ziggy Marley úvodní slovo. Ale teď už k věci...


Kebra Nagast   Tahle kniha je o mysli. Je o "černé historii", mé historii, o mém "černém" příběhu. Musíte však sledovat směr a význam slov, protože tahle kniha není "něčí" příběh, je to náš příběh. Když jsem byl ve škole, přemýšlel hodně jsem o anglickém jazyce a o tom, že mnohá slova mohou být využívána mnoha způsoby a že ne vždy vyjadřují, na co myslíme. Například slovo "history". Tohle slovo je vykládáno spíš jako "his story" (jeho, nebo něčí příběh). Nebo slova jako "di-ed", "liv-ed". Jiné slovo pro "lived" může být třeba "livity". My přeci žijeme, to je vše.

   Když jsme ve škole mluvili o obchodu s otroky a otrokářství, nikdy jsme neslyšeli nic o slávě králů a ani o knize "Kebra Nagast".  Poslouchali jsme prostě něčí příběh. Neslyšeli jsme nic o Africké slávě, pravdu jsem objevil až ve výše zmíněné knize. Měli bychom pochopit, že Bible je jen jednou verzí pravdy a všechny tyto verze jsou pouze částí celku, vizí toho co se stalo, děje a co se teprve stane.

   Můj otec občas říkal "Je poslední čtvrtina dvacátého století, pravda a pozitivní myšlení musí zvítězit". Jak to vidím já? Rok 2000 je pouze díky Románskému měření času. Originální měření času, kalendářní dny, měsíce a roky se ani zdaleka neblíží roku 2000. Skutečný kalendář by měl být mnohem významnější, zakořeněný v jisté spiritualitě, ve víře v Boha. Já osobně neslavím nový rok nebo Vánoce. Vždy, každou vteřinu čas plyne dál. Slunce vychází a zachází. Každý den.

   To, co můj otec říkal, je spíše jakési proroctví, věštba. Není možné aby to negativní, špatné, vyhrálo. Když je válka či bitva vyhrána, to dobré, správné, musí vzkvétat.

   Někdy lidé hledají jistou magičnost ve věcech co napíšeme, řekneme nebo děláme, jako když jsem napsal tyto řádky:


Above my bed, Bob's face I saw, my daddy
looking at me so passionately, little brother.
Well, in his eyes I saw the truth, mommy,
the truth of rastaman,
the truth of a iyaman.


   Chápeme však, že tohle musí přijít, že se to musí stát a tak se to prostě stane. Není to žádná zkušenost nebo tak něco, je to inspirace a vize: reálná, nikoliv magická. Občas se podivuji nad tím, že vím o věcech jež se staly před mým narozením. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel nijak do hloubky, vždy jen okrajově. Duch žije. Určité duchovní vědomí je stále zde. Hudba mého otce žije, tak jako on žije dál ve své hudbě.

   Narodil jsem se v Trenchtownu. A zkušenosti z ghetta těch dní, kdy jsem vyrůstal, nikdy nebudou stejné jako zkušenosti mého otce z dob násilí a zastrašování lidí. Můj život nebyl poznamenán utrpením. Neprošli jsme si stejnými věcmi jako můj otec. Jsou to vlastní zkušenosti, které z nás dělají to, čím jsme. Jah dává inspiraci a má hudba je postavena na takovém duchovním stupni, na jakém jsem já sám. Hudba přichází od Jaha, ale používám svůj vnitřní smysl a cit, své třetí oko, k tvorbě hudby. Pokud ji lidé pochopí i v jiném století, tím lépe. Nesmím spěchat, počkám si.

   Pokud v člověku píseň umocní nějaký pocit, pak přetrvá už jen pro jeho pochopení. Někdy, někde, vyslyšíme poselství. Možná to bude ve chvíli, kdy to nebudeme čekat. Práce, kterou děláme, není jen prací pro přítomnost.  je to navždy. Můžeme mít pochybnosti a otázky (a je to tak správně). Když například přemýšlím o Ježíši, o Garveym nebo o svém otci, vyvstává mnoho otázek. Kdo mi na ně odpoví?

   Před několika lety se mě reportér zeptal: "Budete rád za svobodu v Jižní Africe?" a já odpověděl: "Ano, jistě".  Má generace je generací pozitivní a je tu mnoho věcí, které jsou potřeba změnit k lepšímu, kromě sebe sama. Velice důležité je však změnit lidi, vést je k lásce a k dobrotě. Když nemilujete, kdo pak jste?

   Nikdy nepřestat bojovat. Mám sny o tom, že jednou lid povstane, uvědomí si své chyby, ale já sám nejsem natolik silný, abych tento sen uskutečnil. Tenhle boj Vám nebyl dán, vnucen. Narodil se ve Vás, s Vámi. Probíhá ve Vás, je ve vašich žilách a nutí Vás pomáhat lidem. Není to něco, co bych si přečetl v knihách, nebo slyšel od přátel. Byla to tahle cesta, ten boj za dobro je navždy v nás, v naší krvi.

   Každý z nás musí projít nějakým utrpením, prožít nějaké strasti, před vlastním duchovním osvícením. pak objeví lásku k životu, k sobě samému a ke všemu živému. každý tím musí projít, dříve či později.

   Není to můj otec kdo mě stvořil - jsem to já sám. A lidé, kteří mě vidí zpívat nevidí ten boj, jež ve mě probíhá za slovy co zpívám. Je to to, co jsem říkal zpočátku, všechno je v naší mysli. Všechno je vyřčeno. Jah mi řekl: "Nebuď smutný, že nevíš co máš říct. Nebuď smutný, slova přijdou."

   Stejně tak slova knihy "Kebra Nagast". Přichází ve svůj čas.

  Související články:


[Aktuální známka: 1,23 / Hodnoceno: 13x ]



Autor: mr3ska | Vytisknout článek



Vyhledávání na webu

rozšířené hledání
 

  Čtenáři


Jméno:

Heslo:




Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Podporujeme




Náhodný odkaz
na partnera